Uklízečka a zahradník

Den 2. a naše zářná kariéra tu začíná.

Musíme se přestěhovat do jiného bytu, naštěstí jen v rámci baráku a byla nám nabídnuta možnost si přivydělat, když já se postarám o úklid všech tří bytů a Honza zbaví celou zahradu plevele. Každopádně jsme rádi, že máme co dělat a vrháme se do toho s chutí. Honza musí nejdřív vyrazit do obchodu pro rukavice do nedalekého DYI (do it yourself – místní verze obchodu pro kutili). Chudák – asi nečekal, že první věc ever co si tu koupí budou pracovní rukavice 😆.

Heslo dne = NÁKUP

Honza byl ten den v krámě celkem čtyřikrát. Nejdřív pro zmíněné rukavice, po druhé vyrazil pro pití a přišel s nechutně sladkou jahodovou Mirindou, kterou i kdybychom rozředili na 20 litrů, tak by furt způsobovala akutní cukrovku a rozkládala zuby na počkání. Brrrr…Další návštěva byla s cílem masa k obědu a protože maso nebylo, koupil jakousi místní verzi párků, ze kterých se nakonec vyklubali nasládlé verze jitrnic. Proboha co tu mají s tím cukrem furt! Aspoň, že to mělo 90% masa.

Nakonec jsme vyrazili spolu pro snídani na další den a celkově na průzkum, co se tu dá koupit a za jakou cenu. Zastavili jsme se u regálu s hotovkama v konzervě. Výběr tu byl opravdu veliký od makaronů se sýrem (mac’n cheese), přes ravioly v rajčatové omáčce až po špagety s masovými kuličkami. Vše od Heinz, takže kvalitu jsme nezpochybňovali a za příznivou cenu, každá plechovka stála 1 libru. No nekup to! Škoda, že to ještě nebylo v akci, to by bylo teprve terno. Ještě cereálie k snídani a máme to.

Doma jsme dle návodu plechovku otevřeli, strčili jí do mikrovlnky a čekali co bude. Zatím co čekáme požadované tři minuty, tak mě se honí hlavou myšlenka, že se nedivím že tu nikdo nevaří, protože plechovka opravdu obsahovala jak omáčku, tak těstoviny a slíbené masové kuličky. No řeknu to asi takhle, ten blaf co jsme nakonec z mikrovlnky vyndali se jíst nedal, takže jsme to za stálého míchání nalili do hajzlu. Tudy cesta nepovede. Plechovku jsme měli ještě jednu a Honza se s ní nakonec nějak popasoval (hlad je opravdu nejlepší kuchař), já se ale srabácky uchýlila k bezpečné klasice toastového chleba se šunkou.

Po mrzké večeři se Honza těšil na sladkou tečku v podobě křupíků s mlíkem. Už podle jeho výrazu po první lžičce mi bylo jasné, že je něco špatně. Žvýkal nezvykle pomalu, každé sousto se mu evidentně příčilo v krku. Kouknu na krabici a jen těžko zadržuji smích – koupil si dia cereálie z drcené pšenice, ochucené oříšky a medem. Při sebevětší snaze jsme nenašli v chuti stopové prvky ani oříšků ani medu. Cereálie svojí konzistencí připomínali montážní pěnu a spolknout bez dusivého záchvatu kašle se nedali. Hnus velebnosti…. Každopádně smekám před tím, kdo navrhoval design obalu, protože kombinace nadýchaných bochánků a ovoce působila opravdu přesvědčivě.

Začíná mi být pomalu jasné, že britové sice nevaří, ale pokud mi tu chceme přežít, tak vařit budu muset.