První pracovní týden

Padám na hubu.

První týden v práci byl šílený. Snad v životě jsem nebyla takhle unavená a nepřipadala si neschopnější.

Honza dělal od 5 od rána a já do 7 do večera, takže jsme se tak akorát míjeli a postrádali vzájemnou podporu. Zároveň to znamenalo, že veškeré zařizování ohledně banky a hledání bydlení bylo na Honzovi, já to prostě neměla šanci v rámci jejich otevírací doby stihnout. Obcházel prohlídky bytů a na denní bázi si chodil do banky pro další nesmyslný požadavek, který musíme splnit aby nám dovolili si u nich otevřít účet. Po týdnu snažení jsme to vzdali, když naše peníze nechtějí tak ať si trhnou.

Chodila jsem domů vyčerpaná a bolavá. Dneska už můžu s jistotou říci, že žádné fitko vás na 10 hodin pobíhání po place nepřipraví. Nevím, kdo z nás na tom byl hůř jestli já fyzicky a nebo Honza psychicky. Nesměl se v práci byť na vteřinu zastavit a za neustálého řevu byl pobízen, aby dělal rychleji. Stupidní papírování v bance nás akorát vytáčelo a všechno to bylo korunováno tím, že jsme si do týdne museli najít nové bydlení. Hladina stresu byla na maximu, ale společně jsme se s tím nějak popasovali.

V práci mi řekli, že následující týden je pay day (u nás bychom řekli berouse – prostě že dostanete výplatu) a proto musím nejpozději do středy dodat své bankovní údaje, aby mi měli výplatu kam poslat. Jasněěě proč trochu stresu nepřidat, že? Každopádně mi můj šéf poradil ať si zažádám o Monzo, to prý teď u mladých frčí. A já se tomu ani nedivím, protože jediné co musíte udělat je stáhnout si aplikaci, zadat svoje údaje, ofotit ID a nahrát krátké video. Celé to trvá asi 5 minut a kartu vám do 3 dnů pošlou poštu. Pak jen do aplikace zadáte číslo karty, která vám přišla a PIN a je to!

Připadala jsem si naprosto neschopná. Holky v práci sice nic neřekly, ale bylo jasné, že jsem nejslabší článek skupiny, který všechny akorát zdržuje a neučí se nové věci dostatečně rychle. Moje pozice byla většinou na place, takže jsem roznášela objednávky a stahovala špinavé nádobí, která jsem při volné chvíli musela umýt a uklidit. Za celý první týden jsem se ke kávovaru ani nepřiblížila, u kasy se ani neohřála a od pultu s jídlem jsem byla prakticky vyhnána. Ve středu jsem šla domů se slzama v očích a zralá na panáka. Nevím jak, ale nějak jsem ten týden překlepala a mohla se konečně těšit na víkendový odpočinek.

Honza se rozhodl to v pátek v práci zabalit, protože za ten teror to opravdu nestálo. Rozhodl se čas využít efektivněji a když jsem v pátek dorazila domů, tak už posílal zálohu na nový byt, který odpoledne viděl. Tady to funguje tak, že pokud se vám byt líbí a chcete, aby ho přestali nabízet dalším lidem, tak na něj musíte poslat tzv. rezervační poplatek jako znamení toho, že to opravdu myslíte vážně. Poplatek byl nemalých 500 liber a využije se k zaplacení tzv. credit checku, kterým se ověří naše důvěryhodnost, příjmy atd. Když tím projdete, tak zajistíte pronajímateli klidný spánek, protože jste evidentně schopni nájem zaplatit. Byli jsme nadšení, byt byl hned za rohem, credit chceck neměl trvat déle než pár dní a pokud se nic nepodělá, tak se příští týden v pátek budeme moci nastěhovat. Tahle pozitivní zpráva nám vlila novou energii do žil.