Před odletem

Byli z nás bezdomovci.

Alespoň na následující 2 týdny, které nám zbývaly do odletu. Je to zvláštní pocit, když ve 27 letech napakujete zpátky k rodičům, a to i když víte, že je to na jasně časově omezenou dobu. V tu chvíli je úplně jedno čeho jste již dosáhli, kde jste pracovali či jak dlouho jste bydleli bez rodičů. V momentě kdy se za vámi zaklapnou dveře, je vám zase 15 a váš pokoj se stává vaším jediným útočištěm.

Čas před odletem jsem chtěla co nejvíce věnovat přátelům a rodině, měla jsem nutkavou potřebu se se všemi řádně rozloučit. Takže jsem byla každý den někde jinde a většinou na nějaké party. Pokud někdo máte tak úžasný rodiče jako já (o čemž dost pochybuji), tak víte, že pobyt doma má i své benefity, ne nadarmo se tomu říká Mama Hotel a já si jich užívala plnými doušky. Musím říct, že společné snídaně je něco, co mi pak hodně chybělo.

Volné chvíle jsem vyplňovala hledáním práce či bydlení. Tyhle dvě věci jsou klíčové. Na rovinu vám řeknu, že obojí se dost složitě hledá na dálku. Nám se to nepovedlo a musím říct, že nemít sehnané ubytování ještě týden před odletem není nic příjemného. Přeci jen člověk chce mít alespoň jistotu, že bude mít kam složit hlavu. Nejen, že jsem začínala být nervózní já, ale pomalu se ke mně přidávali i rodiče (ano i táta!), což zrovna dvakrát nepomáhalo. Pokud se těmhle stresům chcete vyhnout, můžete vycestovat s agenturou, která samozřejmě za poplatky tyhle věci zařídí.

Měli jsme rozjednaný jeden pokoj, na který jsme měli skype pohovor ještě když jsme byli v Praze. Skype pohovor byl opravdu vyčerpávající, trval něco málo přes hodinu a prakticky se jednalo o kombinaci výslechu a výčtu domácích pravidel. Pravidel, která byla zákonem pro soužití, bylo více než přikázání v Bibli a hlavní spolubydlící sám ta pravidla vymýšlel a zvesela v pravidelných intervalech přidával nová. Většinu z nich jsem byla ochotná akceptovat, ale i můj pohár pochopení přetekl v momentě, kdy nám oznámil, že jako potenciální konflikt vidí to, že chceme před prací chodit cvičit, což by mohlo znamenat, že budeme vstávat před 7 ráno a budeme ho budit chozením po vrzající dřevěné podlaze. To jako vážně? Navíc se jednalo o takový malý krcálek, kam by se s největší pravděpodobností nevešly ani naše kufry. Ale byli jsme zoufalí a já byla ochotná udělat vše proto, abych měla alespoň něco sehnaného a jistého.

Poté co jsme skoro 3 týdny čekali na to, až se milý spolubydlící vyjádří, nám konečně milostivě oznámil, že pár asi nebude úplně to, co hledají, protože už by jich na bytě bylo moc. Byli jsme opět na začátku, jen o o hodně blíž odletu. Takže jsem zasedla k internetu a hledala.

Za sebe můžu určitě doporučit stránku Spare Room – mají i fajn appku. Na téhle stránce se dají najít pokoje všech cenových kategorií, ale jedná se čistě o spolubydlení. Obeslala jsem tam pár pokojů, které se mi líbily, a dostala jsem prakticky okamžitou odpověď. Super na tom je, že většina lidí nemá problém vám udělat online prohlídku. Určitě nikdy nevstupujte do pronájmu, který jste předtím neviděli. Taky je dobrý nápad prozkoumat, co je v okolí. Nejen občanskou vybavenost a dostupnost metra, ale hlavně bezpečnost. Nám se nakonec podařilo najít super bydlení přes známé.

Sehnat práci dokud nejste v Londýně, je prakticky nemožné. Ačkoliv prohlídka bytu online problém není, tak pohovor evidentně ano. Pokud chcete sehnat práci hned a je vám jedno jakou, tak určitě doporučuji FB stránku s názvem Češi a Slováci v Londýně. Tady se nejčastěji inzeruje práce v kavárnách, restauracích a hotelích. Zároveň se tam dozvíte spoustu zajímavých věcí a můžete se samozřejmě kdykoliv na cokoliv zeptat. Tam se nakonec podařilo sehnat práci mně.