Práci zdar

Zkušební šichta

Celá natěšená jsem si ve středu večer našla spojení do práce, připravila požadovaný oděv – tady naštěstí chtěli jen černé triko a nic víc (takže nehty prozatím zůstávají na svém místě) a nařídila si na ráno budíka.

udíček na 6:30 není nic moc, zvlášť když v práci mám být až v 9, ale neremcám a beru to tak jak to je. Cesta mi trvá skoro hodinu, vlak tam sice jede, ale je výrazně dražší než autobus, který mi tam jede taky přímo. Jen dvakrát tak dlouho.

Abych případné budoucí kolegyně nevyděsila hned první den, nainstaluju ráno obličej na xicht a zkrotím afro do culíku. Dnešní garderoba je velice jednoduchá – džíny, triko a černý boty. To bohužel musí být podzimní kozačky – nic jinýho s sebou nemám a ačkoliv jsou ultra pohodlný, tak na celodenní lítáni po place dělaný rozhodně nejsou. Prostě to dneska tu chvilku vydržím a pak si koupím pořádný boty, když tu práci dostanu. No nic, letím na bus, nákupy vyřeším později.

Holky v práci jsou celkem 4 a každá má jasně danou roli. Jedna je u kasy, druhá u pultu s jídlem, třetí obsluhuje kávovar a poslední vše roznáší. Vypadá to na relativně klidné ráno, takže mají čas mi vše vysvětlit a ukázat. Je tu jednotný systém, vše je propojeno přes tablety a každá pozice má svůj. U kasy a zadávají objednávky a zpracovává přes něj platby, objednávky vyskakují na tabletu holčině u kávovaru u nichž zároveň vidí, jak dlouho už zákazníci na objednávku čekají no a poslední je u výdeje, aby bylo jasné k jakému stolu objednávka patří. Objednávky jídel se odesílají přímo do kuchyně. Navíc, a to je teď novinka, přijímají pouze platbu kartou, žádná hotovost. To je dar z nebes, protože přepočítávání britských drobáků by byla moje smrt. Bohužel to, ale znamená žádný dýška.

Na tabletu u kasy je asi miliarda kombinací a Šárka (jedna z kolegyň a jediná Češka) je absolutní virtuóz, absolutně nestíhám sledovat jaké všechny kombinace tlačítek mačká. Phew…Kolem kávovaru jen prosvištím, jeho obsluha je příliš složitá, aby se dala za tak krátkou dobu vysvětlit. Poslední možnou aktivitou je roznášení kávy ke stolům podle čísel objednávek. Až na to, že ty čísílka jsou strašně malý. Už během prohlídky my dojede, že kuchyň je považována za nepřátelské území a je mi jasně řečeno, že tam my nechodíme a komunikujeme pouze přes výdejní okénko.

Cílem dnešního dne je si vyzkoušet všechno, takže něco málo objednám, ohřeju pár rolek, zapeču pár sendvičů, ale většinu času strávím roznosem. Na tom se víceméně nedá nic zkazit…teda pokud se vám nepodaří tác s objednávkou upustit nebo tak něco.

Po dvou hodinách mám naťapáno jako v Praze za celý den a nožičky mě pekelně bolí. Každopádně to vypadá, že jsem nic extra nepodělala. Jestli jsem práci dostala nebo ne se dozvím zítra, nejpozději ve 4, tak držte pěsti. Plná dojmů popadnu svoje věci a jedu domů, kde všechno do detailu vylíčím Honzovi, až mu ze mě brní uši.

Zbytek dne využiji k rozesílání životopisů do firem na office jobs. Kavárny jsou super do začátku, abychom z čeho měli platit účty, ale přeci jen cílem je udělat si tu zářez do životopisu.