Noví spolubydlící

Když odpoledne před naším barákem zastavilo auto agentury, říkala jsem si co se asi bude dít tentokrát. Připrvovala jsem se na nejhorší, když jsem si všimla, že z auta vystupují dva mlaďoši s kuframa. Tak to vypadá, že budeme mít spolubydlící, snad budou normální.

Zůstávám zalezlá v pokoji, v chodbě není dostatek místa aby se tam zvládli nacpat 3 lidi, jejich kufry a jedna česká Kelišová. Času na seznámení bude dost. V anonymitě však nezůstávám příliš dlouho, protože se za chvíli ozve energické zaťukání na dveře, za nimiž stojí mladá slečna z agentury se zoufalým výrazem v tváři. Vypadne z ní, že netuší kódy ke dveřím zbývajících pokojů. Bohužel s tim jí nepomohu, protože nám je nikdy nikdo neřekl, ale její žádosti udělat prohlídku bytu vyhovět zvládnu.

Beru to jasně a stručně, konec konců jsou to dvě pidi místnosti, takže to ani já se svojí ukecaností nenatáhnu na víc jak 2 minuty. Když se k nám slečna z agentury přidá zasype mě tolika dotazy, že moji stručnou prohlídku protáhne na skoro půl hodiny. Později jsem zjistila, že to byl její první den v práci a neměla vůbec žádné podklady. Klobouk dolů to se držela statečně.

Hned jenom co zjistila kódy ke dveřím tak zmizla a naši noví spolubydlící zmizli hned po ní se slovy, že zítra přinesou další věci, ale zatím zůstanou ve starém bytě. No problemo, zdar zítra.

Posílám Honzovi tu horkou novinku s tím, že snad je potká zítra. Další věci si fakt donesli, ale na noc se nezdrželi. Honza je zase prošvihnul. Začíná mě podezírat, že si z něj dělám prču. Sakra, to mě nenapadlo…

Nakonec jsme se přeci jen všichni potkali a představili. Překvapivě se jedná o sourozence, kteří sem přijeli asi na půl roku. S jménama jsme na tom trochu na štíru, jeho jsme nechytili ani jeden z nás a ona se buď jmenuje Sofia a nebo Julia. Budem to muset nějak nenápadně zjistit.

Každopádně vypadají fakt sympaticky a tak jsme je na prolomení ledů pozvali na naše tradiční páteční pivo. A vyklubal se z toho naprosto úžasný večer. Ačkoliv jsou o 7 let mladší než my, tak máme prakticky stejné záliby a názory. Sofia je veganka, takže to dává dlouhý námět k debatě – ale naštěstí je rozumná a nesnaží se nás převést na „správnou cestu“.

Než se nadějeme klopíme do sebe třetí pivo, hospůdka za rohem točí samé speciály, takže máme všichni statečně naváto. Ke konci večera se shodneme, že by bylo fajn mít obývák, kde bychom mohli čas trávit společně a trochu se socializovat. Jedním dechem zkritizujeme britskou kuchyni a zároveň se domluvíme, že následující den vyrazíme na Fish and Chips do Covent Garden, což bude Honzův slavnostní narozeninový oběd.

Druhý den samozřejmě nikam nejdeme, protože se v rozličných odpoledních hodinách hrabeme z postelí s masivní kocovinou. Řekla bych, že seznamovací večírek byl úspěšný.