Jde se na průzkum

Ten pocit, když se ráno člověk probudí ve vlastní posteli s vědomím, že se nemusí nikam přesouvat a pro čisté prádlo si jdete do šuplíku a ne na dno kufru je k nezaplacení.

Dokonce zvládneme i kultivovanou snídani, protože jsme včera sehnali nezákladnější nádobí (a když říkám my myslím Honza) a kafe.

Dneska je v plánu průzkum okolí, pidi krámek za rohem je fajn, ale na žádný velký nákup to není, takže dnešní cíl je jasnej – najít nejbližší Tesco nebo Lidl. Samozřejmě se nemůžeme shodnout, který směrem jít, protože Google Maps čteme každý jinak. Naviguje nakonec Honza, protože já bych spíš trefila zpátky do Prahy než do krámu. Lidl je všude stejný, takže po záplavě neznáma je známe prostředí podivně uklidňující. Navíc jásám protože konečně najdu krám, kde mají pořádné maso, sýry a salámy.

Vrhám se do uličky s domácíma potřebama, bylo by fajn dokoupit nádobí a za vlastní povlečení bych se taky nezlobila.

Poslední ulička je nacpaná lidma a nám chvilku trvá, než nám docvakne, že to je fronta. Rozjásaný výraz je vystřídán spadnutou čelistí a debatou jestli tuhle frontu chceme vystát. Sborově se shodneme, že nechceme a s kousavými komentáři typu to tu dávjí něco zadarmo a to je horší jak fronta na banány zase celý nákup vrátíme a jdeme do Tesca přes ulici. Tam je prakticky prázdno a nabídka podobná.

Nákup v Lidlu můžeme přidat na seznam věcí, které nám hlava nebere. Nákup máme, takže jdeme radši zalízt a nevystrkovat nos. Ne, že bychom měli na výběr, protože při cestě domů nás zastihne klasická průtrž mračen, kterou můj pršiplášť ustojí, Honzova kožená bunda už hůř.