Hledáme bydlení #2

Obeslali jsme několik inzerátů na společné bydlení. Myšlenka vlastního bytu nás na nějakou dobu opustila, nemá to smysl dokud tu alespoň nějakou dobu nebudeme.

Veškeré počáteční zařizování je tu takový začarovaný kruh. Nedostanete bankovní účet pokud nemáte adresu a práci, nemůžete dostat práci dokud nemáte účet a nedostanete bydlení dokud nemáte práci. Je to naprosto na hlavu postavený byrokratický systém, který se vám to tu snaží znechutit hned od začátku.

Share House

Sehnat sdílené bydlení tu není problém, protože tu tak žijí všichni. Hned v pondělí se Honzovi poštěstilo a pokojíček nám našel, opět přes agenturu takže jsme očekávali jen to nejhorší. Nicméně slečna Honzu ubezpečila, že credit check bude absolutně bez problému a označila chování předešlé agentury za naprosto neprofesionální když nám poplatek nevrátili. Když mi tohle Honza doma vyprávěl tak jsme si hezky společně zanotovali, jak nám minulý postup přišel dost pochybný a jak to teď určitě půjde po drátkách. Slečna z agentury byla milá a Honza pokoj rovnou rezervoval, samozřejmě přišla žádost na rezervační poplatek – 500 liber. To se mi snad zdá…. Navíc nás popohnala k platbě se slovy, že o pokoj je velký zájem, takže by doporučila poslat peníze co nejdříve.

Při zadávání bankovního převodu jsme se jen modlili aby slečna dodržela slovo a peníze nám případně vrátili. Zádrhel nastal v momentě, kdy v průběhu zadávání platebního příkazu přestala fungovat Wi-fi. Honem rychle jsem na svém mobilu zapnula hotspot, aby Honza mohl příkaz dokončit. Cinknutí SMSky. No data. No connection. Ocitli jsme se bez netu. České O2 odmítlo spolupracovat a navýšit mi data. Byla jsem na pokraji hysterického smíchu, dle Honzova výrazu soudím, že by nejraději poslal notebook vyduchem na druhý konec místnosti. No nic, jdu si zapálit – potřebuju se uklidnit. Jinak tohle celé zařizování dost podrývá mé rozhodnutí, že tady přestanu kouřit.

Jde se do agentury…

Když se Honzovi příští den na wi-fi v Costě podařilo poslat peníze, domluvil rovnou i schůzku na podpis smlouvy. Schůzka byla domluvená na 17. hodinu, což pro mě byla z práce trochu hoňka, ale dala jsem to. Byla jsem příjemně překvapená, že jediné co se od nás chtělo bylo se dostavit. Žádné papírování ani dokumenty. Popravdě mě ani nenapadlo se nad tím zamyslet a u Honzi ověřit, že nemusíme mít nic připraveného.

Když už jsem stála před agenturou, přišla mi od Honzy SMSka, že nestíhá. Asi mu ujel vlak. Druhou SMSku jsem si musela přečíst několikrát, protože jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Stálo v ní: Prosím tě jak se dostanu z Peckhamu do agentury? Nemám net, najdi mi spoj. Cesta z Peckhamu trvá 40 min, schůzka začínala za 5. Já toho chlapa jednou zabiju. No tak aspoň se stihnu někde najíst, času budu mít evidentně dost a zapadla jsem hned do vedlejšího bistra. Vůně kebabu byla naprosto omamná a ačkoliv jsem původně chtěla jen něco malého objednala jsem si celé meníčko.

Při přežvykování kebabu jsem přemýšlela nad tím, jak strašně blbě to bude působit, když se na schůzku dostavíme asi o hodinu později a ještě bez omluvy předem. Dostala jsem se k názoru, že faaaakt blbě, dala zbytek jídla do batůžku a vyrazila napřed….