Divnověci
Absolutní absence přechodů
Jasně, jsou tu klasický světelný přechody. Dokonce tu jsou i ty cool přechody, které odpočítávají kolik času vám na přejití zbývá (ne že by to tu někoho zajímalo). Nicméně pokud byste hledali prach obyčejnou zebru, tak byste mohli hledat do soudného dne.
Cyklostezky
Součástí každé větší silnice je její pidi replika (samozřejmě nalevo), která je vyhrazená pro cyklisty. Tam se pohybují celé gangy cyklistů ať už jsou na cestě do práce či kamkoliv jinam.
Dveře a kliky
Upřímně, tenhle národ má serious issues se vstupy. Všechny dveře se tu automaticky zavírají, pokud nemáte na dveře zástrčku, tak se za vámi s hlasitým žuchnutím zabouchnou. Pokud u sebe nemáte klíče, tak se velice snadno můžete ocitnou v nepříjemné situaci. Kliky? Tak ty nám tu naprosto vyrazili dech. Každá jiná, každá funguje jinak…jedno je však spojuje. Jsou naprosto šílené a nepraktické. Pravda – mají tu asi 1000 vychytávek, jak dveře otevřít, zavřít či zamknout, ale protože většina z nich valnou většinu času nefunguje, tak se mnohdy přistihnete, jak toužíte po jednoduchosti prachobyčejné kliky.
Bordel
Ten nás praštil do očí hned jen co jsme vystoupili z letadla. Všude na ulici se válí odpadky, některé jen tak pohozené, ostatní v náhodně rozmístěných odpadkových pytlích. Po ulicích lítají noviny, které se tu každé ráno a večer rozdávají zdarma, o kelímky od kafe prakticky zakopáváte. Nejspíš je to způsobené kombinací lidské hlouposti, lhostejnosti a absencí odpadkových košů.
MHD
Autobusy tu nejezdí nikdy na čas. NIKDY. Pokud tedy do práce nechcete přijet pozdě, jeďte raději o bus dřív. Všechny zastávky tu jsou na znamení, takže v momentě kdy spatříte svůj autobus, skočte do silnice a mávejte dokud nedá blinkr, že zastavuje jinak kolem vás bus tak akorát prosviští a vám zbydou jen oči pro pláč a nervy nadranc. To samé platí i když vystupujete, v dostatečném předstihu zmáčknete tlačítko STOP. Důkazem, že jste tento úkol zvládli vám bude hlasité cinknutí a nápis Bus Stopping na ceduli se zastávkama. Pokud to přejedete, nezoufejte, odhadem za 200 metrů bude další zastávka.
Metro se svým počtem linek, přestupních stanic a kdejakých dalších spojů je obdivuhodné, skoro až děsivé. Bohužel ani tady to není úplně domyšlené. Vlakové soupravy jsou nízké a půlkulaté, takže se do nich vejde málo lidí a pro ty vyšší z nás je to celkem krkolomná jízda (doslova).
Na ventilaci snad zapomněli úplně, takže nejenom, že je tam šílené vedro, ale zároveň je maximální počet lidí, kteří dole můžou být najednou bez ohrožení, že se dole udusí. Takže se vám ráno s klidem stane, že přijdete na zastávku a oni vás dolů prostě nepustí. Udušení vyměníte za ušlapání u turniketů.
Co ovšem považuji za naprosto dokonalé, je fakt, že vůbec nepotřebujete žádnou lítačku ani oyster kartu. Stačí vám bezkontaktní platební karta, kterou se při vstupu a výstupu pípnete a na konci dne se vám z účtu strhne denní sazba podle toho jak jste jezdili (tzv. daily capping). Pokud přijde revizor, tak mu ke kontrolní čtečce přiložíte svoji kartu úplně stejně, jako byste přikládali lítačku.
