Říct, že je tenhle blog zanedbaný by bylo slabý slovo. Do toho mi denně chodí upomínky, že někdo zase přidal komentář co jse 100pro spam a po mně se chce abych ho zrevidovala. To mě přinutilo zase po dlouhé době na stránky vlízt a udělat pár změn. Odstranila jsem téměř všechny fotky, hlavně ty s […]
Sny je něco, co si všichni snažíme splnit, ale málokdy už se bavíme o tom, že ne vždycky je to louka zalitá sluncem když se nám to podaří.
Je tu květen a k nám se chystá další návštěva. Tahle je dvojnásobně důležitá. Za prvé protože přijede teta, která nikdy necestuje a za druhé konečně můžeme mamce ukázat, že tu netrpíme a ona bude zase moci klidně spát.
Sedím doma na zadku už dva měsíce. Životopisy posílám co mi síly stačí a odezva je minimální. Není to příjemný pocit, člověk začne přemýšlet o tom jestli vůbec má potenciál na to něčeho dosáhnout, jestli se mu tady podaří prorazit. Tyhle pochybnosti o sobě samé rozhodně nepomáhají, když konečně máte pohovor, na který máte vypracovat projekt. Začalo to celkem slibně…
Na každým rohu je tu park. Místní chodí do parku po práci, tráví v nich víkendy a užívají si pikniky, knížky a čas strávený s přáteli. Tím se tady nahrazují naše víkendy na chalupě. Ačkoliv na pinknik nechodíme, tak to množství zeleně i v centru se mi moc líbí. Jediný park, který navštěvujeme pravidelně je Victoria Park.
Minimálně to tak vypadá podle toho množství jídla, který nám mamka poslala po kamarádech, kteří nás přijeli navštívit. Být nezaměstnaná má i svoje výhody, mám čas se věnovat návštěvám. Když si nedám pozor stane se ze mě ženuška v domácnosti.
Světlým bodem v mých jinak šedých dnech je návštěva Lucky a Kačky. Díky jejich návštěvě absolvuji další salvu památek, ke kterým jsem se doteď nedostala a budu si zase moct odškrtnout pár položek ze svého seznamu. Honza je celý den v práci, takže máme klasickou dámskou jízdu, ačkoliv my dvě starý lezem Kačce občas na nervy a nejradši by nás utopila v Temži.
Jsem nezaměstnaná. Poprvý v životě. A snáším to hůř než bych čekala. Ačkoliv mám spoustu volného času, tak k čemukoliv se dokopat je nadlidský výkon a tak běžně strávím většinu času na Netflixu. A když mi zrovna dojdou filmy, tak bojuju s tím peklem jménem Sterling de Vere aneb naší realitní agenturou.
Jedem domů. První tři měsíce máme za sebou a byla to fuška, takže se těšíme na psychický odpočinek doma. Na Silvestra budeme zase v Londýně, protože cena letenek po novém roce je šílená a navíc by náš návrat byl dost uspěchaný. Aspoň budeme mít čas si povyprávět všechny zážitky z Vánoc a rozbalit poslední dárky.
